Když naše děti mluví o sexu, my, jejich matky, rudneme studem (II.)

Pár dní jsem sbírala odvahu, než jsem se rozhodla pokračovat ve svém vyprávění o tom, jak jsme začali se sexuální výchovou našich dětí. Druhá část už je pouze pro otrlejší, takže pokud mezi ně nepatříte… Všechno začalo tím, jak můj sedmiletý syn řekl babičce totálně odzbrojující větu, že totiž „Adámek šukal Terezku!“

Babička vypadala, že to s ní bací. Já se rozhodla jednat. Nalila jsem jí panáka, rychle sbalila děti do auta a vyrazila do knihkupectví. Domnívala jsem se, že mám vyhráno, že Moje první kniha o sexu opatřená těmi nejroztomilejšími dětskými obrázky na titulce, vyřeší všechny otázky mých dětí a mé starosti „jak z toho ven.“ To jsem však netušila, že budu muset nejdříve překonat sama sebe. Pyšná na to, jak skvěle jsem smetla problém ze stolu, nahnala jsem po večeři kluky do postele ke tradičnímu večernímu čtení. S úvodním proslovem, že š***t se neříká, otevřela jsem naši novou knihu a skončila stejně rychle, jako začala. Od dětsky namalovaného pánského přirození vedly šipky s popisky, jejichž hlasité přečtení bylo na mně. Toto je penis, varlata, šourek, žalud a předkožka. „Tak, pro dnešek by to stačilo!“ Spráskla jsem knihu k veliké nevoli mých chlapců, které skutečně nesmírně zajímalo, co všechno tam dole mají. V noci jsem toho moc nenaspala a přemýšlela, proč mám s těmito slovy takový problém. Kde se to stalo, že nejsme schopni nahlas pojmenovat něco tak přirozeného. Divíme se, že děti chodí ze školy s informacemi, že někdo někoho š…., ale když dojde na lámání chleba, strčíme hlavu do písku. Cítíme se zaskočeni jakoukoli jejich otázkou, která se týká sexu, a tím v nich nejspíš vyvoláváme pocity, že o takových „sprosťárnách“ se nemluví. Usínala jsem nad ránem s rozhodnutím, že studu dáme jednou pro vždy vale. To jsem však ještě netušila, že to nejhorší mě teprve čeká. Druhý večer jsme se úspěšně přenesli před ženské i mužské pohlavní orgány až k pubertě. „S dopíváním v tomto směru“ informovala kniha kluky mými ústy „souvisí i erekce. Ta se může přihodit miminkům, dětem, i dospělým mužům. Během puberty častěji. Kromě erekce se přihodí i něco nového – když je penis v erekci, může z něj vyjít sperma.“ Pokračovala jsem rozechvělým hlasem. „To je tekutina, která přepravuje spermie. Tento proces se nazývá ejakulace. První často proběhne ve spánku a chlapec si jí všimne až po probuzení, protože má mokré spodní prádlo. Uff!“ Dokončila jsem tuhle strastiplnou větu a nadechovala se k další. Jenže můj starší syn mě přerušil. Zavřela jsem oči, koukala do země a čekala, co z něj vypadne. „Nebylo by tedy lepší, spát v pubertě bez pyžama, mami?“ Řešil čistě praktickou stránku věci. Vůbec mu na tom nepřišlo nic divného, nečervenal se, nestyděl. A v tu chvíli jsem pochopila. Knihu o sexu berou děti v tomto věku jako další příval informací po kterých tak prahnou. Nepřijde jim to vtipné, trapné ani zakázané, protože jim o tom ještě nikdy nikdo takhle nevykládal. Bylo neuvěřitelné pozorovat, jak čekají, co jim odpovím. Ale ne, že by mě chtěli zkoušet. Zajímalo je, jaký mám na Matýskův nápad názor. Zdálo se mu, že na to kápnul. V okamžiku, kdy jsem se nadechovala k odpovědi, zvedl se můj mladší syn, namířil ukazováček do rozkroku a se šťastným úsměvem na tváři zahlásil. „Mami, myslím, že mám erekci!“ Rozvíjející se debata přilákala do pokoje i mého muže, který mezi dveřmi nadšeně gratuloval. „To buď rád, že ti všechno funguje, jak má!“ Ale i hlava rodiny měla dnes projít těžkou zkouškou. „Tati, tys měl taky v pubertě mokré pyžamo? Asi se v tom moc dobře nespí, co?“ V tu samou chvíli manžel nejspíš litoval toho, že se do debaty zapojil, ale už nebylo cesty zpět. Napřímil se a co nejklidnějším hlasem, kterého byl při své extrémně zvýšené tepové frekvenci schopen, řekl. „No jistě, to se stane každému z nás.“ „Myslím, že v pubertě budu spát ve vaně nebo rovnou na záchodě.“ Ukončil Matýsek debatu a vybídnul mě k četbě. Další vlnu nekonečných otázek vzbudila kapitola týkající se pohlavního styku. Obrázek, kde na sobě leží muž a žena úplně nazí, si získal jejich pozornost. Matýsek se zahleděl do podlahy a dlouze o něčem přemýšlel, byla jsem si jistá, že už to zase přijde a nemýlila jsem se. Zdvihl ke mně starostlivou hlavičku. „Kdo všechno u toho bude, až ty děti budeme dělat?“ Trochu se mi ulovilo, uměla jsem si představit asi tak tisíc horšího otázek. „Nikdo broučku, u toho chtějí být ti dva vždycky sami. Je to jen a jen mezi nimi.“ „A co ten doktor? Ten půjde taky pryč?“ „O jakém doktorovi to mluvíš?“ „My ty děti nebudeme dělat v nemocnici?“ „Ale kdepak, budete normálně doma.“ „Ale můžu u toho zůstat oblečenej? Nebo alespoň pod peřinou? A může být zhasnuto?“ Přemýšlela jsem, kolik z nás právě tuhle představu z dětství dodnes praktikuje a synovi jsem řekla „I tohle bude jen na to tobě a na tvé slečně.“ Viděla jsem, v jeho očích obrovskou úlevu. „Ale stejně je dobře, že budeme mít jenom dvě děti. Dvakrát to snad přežiju!“ Zakončil Matýsek kapitolu o pohlavním styku. A tak nám dnes naše děti hlásí, že mají po ránu erekci, babičce se nejspíš příliš neulevilo, i když už děti mluví o pohlavním styku či o milování. Dědu opravují, že nemá pindíka, ale penis a podobně poučují i své „méně zasvěcené“ spolužáky. Jsem zvědavá, kdy se to některému z rodičů přestane líbit. Ale přece jsem to š*ká*í nemohla nechat jen tak.