Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Plňme si své sny a buďme na sebe pyšní!

15. 09. 2012 13:43:26
Pro klienty seznamovací agentury píši každý měsíc „Novinky“. Co se bude dalších pár týdnů dít, co je nového a taky pár tipů na první rande. V září jsem, vyprahlá po prázdninové odmlce, dala právě mezi tipy dvě pozvánky do divadla. Jedna z nich byla i k Radoslavu Brzobohatému. Tančírna, kde on hrál barmana, je představení, které mě dostalo hned z několika důvodů. Je dojemné, vtipné i srdečné zároveň. Jedno z těch, jehož obsah se mi honil hlavou střídavě celé prázdniny. Myšlenky na Tančírnu jsem opustila až před pár dny, když jsem Novinky odeslala ke korektuře. Jenže od středečního dopoledne už se mi opět honí hlavou. Teď však v kombinaci se zvláštní úzkostí a s otázkou, kdo bude odteď dveře Tančírny odemykat.
Na začátku jsem se cítila zaskočena. Když ani po deseti minutách od začátku představení nepadlo na jevišti jediné slovo, trochu jsem znervózněla při představě, že během následujících dvou hodin neuslyším hlesnout byť jediného z herců. „To máš z toho, že nikdy nečteš, podrobnosti o divadelních hrách, na které jdeš“, pomyslela jsem si. Vážně to nikdy nedělám, protože mě to nepříjemně svazuje a přejaté myšlenky mi komplikují dívat se na představení jen vlastníma očima. Navzdory všem mým úvahám, patří Tančírna k představením, která by člověk mohl vidět dvacetkrát, a vždycky by se bavil. Vždycky by objevil něco nového, něco, čeho si předtím nevšiml. Skvělý námět přesazený Hanou Gregorovou do českého prostředí, představuje kavárnu, kde se den co den, napříč českou historií 20. století, setkávají stejní lidé. Života každého z nich se více či méně dotýkají nepřízně osudu způsobené válkami, okupacemi i normalizací. Jejich radosti i starosti si divák prožije do slova na vlastní kůži. Je zvláštní vnímat, jak každá z generací sedící v hledišti prožívá jednotlivé etapy zcela rozdílným způsobem. A vlastně ani nemusím mluvit o generačním rozdílu. Byla jsem na Tančírně se svou nejlepší a stejně starou kamarádkou, která v podstatě oplakala první část představení, zatímco já popotahovala celou druhou půlku, u které se ona velice dobře bavila. Obě jsme se nakonec ale shodly na tom, že absence slov, která se na začátku může jevit, jako bariéra mezi námi a herci, nám naopak umožnila zažít si osudy hrdinů mnohem intenzivněji, než kdy jindy. V kombinaci se skvělými hereckými i tanečními výkony, výborně zvolenou hudbou, úžasnými kostýmy a němým barmanem Radoslavem Brzobohatým, který představení svého divadla mlčky prožívá a sleduje z povzdálí, jde o zcela nevšední zážitek. V závěru hry jde každý z herců za svým barmanem, tiskne mu ruku a s díky mu několik vteřin hledí do očí. A mě v tu chvíli napadlo, že nikdo z nich tam teď nevidí barmana, ale muže, který sice ustaraně, ale zároveň s pýchou, stojí na prknech divadla, jež spolu se svými nejbližšími vybudoval. Podrobován kritice, v době, kdy je boj o každé zaplněné místo v hledišti vyčerpávající, sebral odvahu a dokázal to. Stál tam, na jevišti obklopen svými přáteli a kolegy, v hledišti bouřlivě aplaudujícím publikem. Spokojený a dojatý zároveň. „Splnil si své sny“, říkala jsem si tehdy. A měla jsem vyběhnout na podium, stisknout mu ruku a mlčky poděkovat. V duchu to teď udělám pokaždé, když Tančírnu uvidím, i když on už ji odemykat nebude, protože mi vzpomínka na tichého barmana připomene, jak důležité je, si své sny splnit!
Autor: Monika Čermínová | sobota 15.9.2012 13:43 | karma článku: 7.81 | přečteno: 857x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Matrix! Hodnotný film s hlubokým a silným poselstvím

V současném, hodnotově zvráceném světě matrixu se často daří lidem bezcharakterním, bezohledným a nepoctivým, kteří vytvářejí ze země peklo.

16.1.2018 v 15:15 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 147 | Diskuse

Pavel Hewlit

Jak jsem se já málem stal prezidentem

A opravdu nescházelo mnoho. Takhle blízko, takhle blizoučko jsem byl Hradu. A mohl jsem vám všem ukázat – a to byste koukali. Já bych vám vytřel zrak. Nebo vy mně.

16.1.2018 v 14:27 | Karma článku: 9.38 | Přečteno: 239 | Diskuse

Jana Slaninová

Když ti osud nadělí těžkosti na začátku, je to požehnání

Někdy si Osud umane, že příděl průšvihů a bolestných záležitostí, dostane člověk do vínku hned na začátku života. Aby se nenudil.

16.1.2018 v 12:45 | Karma článku: 11.43 | Přečteno: 216 | Diskuse

Marek Valiček

Čengemenge

Slova a vůně z dětství. Náhlá přítomnost někoho, kdo už tady pár let není. Vzpomínky a lžíce bříškem vzhůru.

16.1.2018 v 12:04 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 439 | Diskuse

Mária Tvrdoňová

Dawkins odhaľuje evanjeliá, ktoré sa do Biblie nedostali

Richard Dawkins vo svojej knihe Boží blud tvrdí, že evanjeliá, ktoré opisujú život a slová Ježiša, sú historicky nespoľahlivé. Navyše, poukazuje na ďalšie evanjeliá, ktoré sa do Biblie nedostali a píše o nich nasledovné:

16.1.2018 v 11:53 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 255 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1873
Jsem Monika a jedním z mých klientů je Náhoda - seznamovací agentura. Příběhů, okolností a událostí, které stojí za zmínku, je tam nespočet. Tohle je myslím to pravé místo, pro jejich existenci.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.